Zlo mezi námi (2003)
ČSFD / Vybral Kobi
Recenze Kobi:
Je to již poměrně dlouhá doba, kdy jsem naposledy viděl Zlo mezi námi. Zůstal mi z něj v paměti hlavně uhrančivý pohled hlavního představitele Andrease Wilsona (který by možná leckoho svým vzhledem donutil pochybovat o vlastní sexuální orientaci).
Recenze Verča:
Pokud jste si podobně jako já mysleli, že neexistuje mrazivější snímek o zrůdnosti lidské nátury, než jsou některé počiny Larse von Triera nebo Kubrickův Mechanický pomeranč, pak jste pravděpodobně minuli snímek Mikael Håfströma Zlo mezi námi. Chladnokrevný a syrový snímek zachycující nesmyslné násilí vznikající jen pro potěchu a důkaz vlastní nadřazenosti – a to hned na několika úrovních.
V centru toho všeho, tedy mezi násilnickým otcem a bandou nabubřelých „alfa samců“ nejstaršího ročníku na nové škole, stojí Erik, který z počátku jen tiše přijímá rány osudu, aby se všechna zloba mohla nakupit a… vyústit v dobro? Ačkoliv by se nejspíš na první pohled zdálo, že všechny své soky srovná hlavní hrdina jak kůlničku na dříví, morální síla v něm převáží, a i přes všechny pohmožděniny, popáleniny, rány od biče, se jen nesmlouvavě zadívá do očí svých zbabělých tyranů a ti raději (a v rámci snímku i zcela logicky) vyklidí pole.
Nekompromisnost se pak skrývá i v záběrech, kdy se syrově vyobrazují i místy vskutku nechutné pasáže, aby se tak podpořila krutost a drsnost překážek, s nimiž se Erik utkává. Vše plyne v jasném, logickém a příjemně svižném tempu, přičemž celou dobu nás doprovází záběry na podzimní, lehce zašedlou krajinu, která umocňuje melancholičnost a zpočátku i bezmocnost reflektující tak svět hlavního hrdiny. S optimističtějšími záběry se tak pochopitelně setkáváme až po Erikově vysvobození se z otěží bezpráví, kdy povolí i tíživé napětí a vše končí s lehkým úsměvem. Čelit bezpráví se totiž vyplatí, i když jsou cenou rány na těle. 10/10
Grandhotel Budapešť (2014)
ČSFD / Vybrala Verča
Recenze Kobi:
Vymysleli jsme si s kamarádkou takovou hru: každých 14 dní si navzájem doporučíme film, který ten druhý neviděl a na který by se pravděpodobně sám nikdy nepodíval. Doporučení je závazné a musíme se na film podívat 🙂 Minule jsem schytal Chudáčky, nyní Grandhotel. A vlastně bych ty filmy hodil na jednu hromadu s názvem „tohle nejsou filmy pro mě“. Mě prostě divnofilmy, které na mě vrhají miliony divných nápadů, nebaví. Těch divností je postupem času až moc a je to víc exhibice režiséra, než soudržný film s nějakou pevnou vnitřní logikou. Nejhorší je, že Grandhotel je na pomezí reality a dadaismu. Když se ho snažím vnímat jako v realitě ukotvený celek, je tam těch dada věcí moc. A není zase až tak uhozený a neforemný, abych při sledování mohl odložit brýle reality a koukat na to jen jako na infantilní hovadinu (jako bylo například Stovky bobrů). Nicméně velké plus za Ralpha Fienesse a jeho několik super hlášek, u kterých jsem se nahlas zasmál.
Recenze Verča:
–
Napsat komentář