Kobi
Ahoj, jmenuju se Michal a filmy miluju déle, než kam sahá moje paměť. Ale pokud si mám vzpomenout na nějaký začátek, byl to určitě Jurský park, který ve mně vyvolal lásku ke stříbrnému plátnu. Můj oblíbený žánr neexistuje, existuje pouze momentální nálada a do ní se může trefit lecjaký film, do kterého bych to možná ani neřekl. A přesně proto jsme s Verčou založili Kritický popcorn — abychom hledali inspiraci ve filmech, které by jinak zůstaly skryty našim zrakům. Kdo by taky zkoušel něco nového, když si může popadesáté pustit Blbého a blbějšího, že ano?
Verča
Čau, jsem Veru a běžně se (coby divadelní kritička) vrtám v divadelním médiu. Nicméně, moje touha neustále se k něčemu vyjadřovat přesáhla prkna světa, a tak v současnosti vrhám své amatérské názory na filmy asi tak elegantně jako John Wick nunchuky v Chapter 4. No, a žánrově jsem vybíravá asi jako Ripleyová – tj. nepohrdnu žádnou lahůdkou, ač jako odkojenkyně na knihách Stephena Kinga inklinuju spíš k hororu a dalším jeho podivným odnožím (a je jedno, jestli je točí Carpenter, West, Flanagan, Scott, Burton, Philips … you name it). Dává proto dokonale zvrácený smysl, že mojí filmovou srdcovkou je Guadagninovo Dej mi své jméno… Že moc nerozumíte, co jsem teda vlastně zač? Jelikož nejsem Lisan al Gaib, ani Messiah, tak vám to vlastně může být fuk… ale přece jen budu chtít trochu vaší pozornosti, protože společně s ajťákem Kobim vám v tomhle Popcorn projektu chceme trochu vypiplanější formou představit naše neotřele (ne)vtipné pohledy na výkvěty filmografie. Aneb slovy Deadpoola: „Time to make the chimi-fuckin‘-changas!“ (P.S. alias odhalení kryptonitu: Kdybyste mi chtěli někdy udělat radost, tak mě vemte na cokoliv s Jamesem McAvoyem, protože tomuhle Skoťákovi padnu k nohám vždycky.)